U mnoha objektů je těžké si představit, že by v budoucnu ještě mohly sloužit svému účelu. Příkladem může být tato továrna ve Spolkové ulici.
Ve spolkové ulici také stojí dům, který vlastní bývalá starostka Brna-sever, Sabina Tomíšková. Zadní dveře domu nabízejí pohled na dvůr ubytovny Pyramida. Ta patří firmě, ve které Tomíšková působí jako jednatelka. Svou funkci starostky Tomíšková složila až vloni v prosinci.
Vedle domu vlastněného Tomiškovou stojí objekt, který byl zrekonstruován z peněz Evropské unie. Město v něm nabízí také dva sociální byty za zvýhodněné nájemné. Celkem je však v celém Brně sociálních bytů pouze dvacet. Nabízí se otázka, jakou motivaci k podpoře budování sociálních bytů Tomíšková měla, když její firma provozuje ubytovnu.
Bez peněz z Evropské unie by to nešlo. Například na rekonstrukci 180 bytů a vybudování 61 nových bytů na Cejlu mezi lety 2008-2015 EU přispěla zhruba třetina z celkových nákladů 450 milionů korun.
Peníze se ale investují i jinam. Třeba do muzea loutek přímo v srdci problémové lokality.
Mnoho lidí kvůli dluhům na byt nedosáhne a nezbývá jim než celé roky přežívat na ubytovně. Zde si před ubytovnou Pohoda hrají děti s petardami.
Na změnu poměrů místní netrpělivě čekají, ovšem zdá se, že je v nedohlednu.
Ani bydlení v bytě není vždy ideální. Například v tomto domě téměř měsíc netekla voda, protože majitelka nezaplatila inkaso, které od obyvatel vybrala.
Matka tří dětí bydlící v domě se jí ale zastává. „Podědila dům po tatínkovi a nestihla to všechno zařídit. Hlavně, že už voda zase teče,“ říká.
V tomto domě se mimochodem natáčela část filmu Ve stínu.
Místní obyvatelé se tím rádi chlubí.
Navzdory špatné pověsti čtvrti se prodejci ani na Cejlu nebojí vystavit venku své zboží.
Jedním z krajních řešení problémů je prodej rodinného zlata. To prý vlastní celá řada romských rodin, ovšem prodat jej představuje hrubé porušení tradice. Soudě podle množství míst, kde se zlato vykupuje, se však nejedná o nijak neobvyklou věc.
Dětské hřiště.
Další alternativu bydlení nabízí bytový objekt na Cejlu 49. Předražené nájemné a špatný stav bytů však příliš nájemníků neláká – je jich obsazená sotva polovina.
Nijak příjemné bydlení to není, ovšem jak říkají místní, stále mnohem lepší než ubytovna.
Přesto na ubytovnách končí čím dál víc lidí. Podle odhadu magistrátu jen na brněnských ubytovnách žije 3000-5000 lidí. A byty zůstávají prázdné.
A proč vlastně lidé bydlí na ubytovnách, a ne v bytech? Soukromí majitelé chtějí předem mnohaměsíční kauci nebo přímo odmítají pronajmout byt Romům. Podmínkou žádosti o obecní byt pak je to, že žadatel nesmí mít žádný aktuální dluh a nájemném a zároveň za posledních 5 let nesměl dlužit více než půl roku. To splňuje jen málokdo z místních. A obecní byty tak zůstávají prázdné.
Prázdné obecní byty by měly trápit také město. Jen z nájemného 600 prázdných bytů na Brně-střed by mohlo měsíčně získat minimálně 3 miliony.
Ne každý obyvatel Cejlu ale žije v chudobě. Například pan Horváth pracuje u plynařů, a jak sám říká, žije si velmi dobře.
Více informací o problematice můžete získat v článku v zítřejším vydání MF Dnes – Brno. Přečtěte si také některý z našich předchozích článků. Za fotografie děkujeme Robertu Barcovi. Text vznikl v rámci projektu Achillova data, který pořádají Zaostřeno o.p.s. a České centrum pro investigativní žurnalistiku o.p.s..
Fotografie spadají pod licenci Creative Commons a mohou tedy být dále šířeny i pro komerční účely. V případě, že byste chtěli získat fotografie v plné kvalitě, obraťte se na nás emailem, rádi je poskytneme.
Cyklus fotografií Obrazy ze života na Cejlu, jejichž autorem je Robert Barca, podléhají licenci Creative Commons Uveďte autora 4.0 International .