První zastávkou je objekt s holobyty na Bratislavské 40. V domě pro čtyřiapadesát rodin jich dnes bydlí jen pět.
Vstup do dvou horních pater je zabedněný. Před deseti lety tu však bylo živo. Město holobyty zřídilo pro chronické neplatiče, ovšem správce nebyl schopný v domě udržet pořádek. Brzy tak získal velmi špatnou pověst. Většina bývalých obyvatel dnes bydlí na ubytovnách. Část jich byla vystěhována kvůli neplacení nájmu, jiní odešli sami.
V jednom z holobytů žije paní Šimková. Se svými třemi dětmi a manželem sdílí jedinou místnost. Ve svém bytě však dbá na pořádek, a jak sama říká, snaží se dětem vytvořit útulný domov.
Kuchyně a sociální zařízení jsou pro každé patro společné. Ani v kuchyni nelze uniknout pronikavému pachu kanalizace, který se line celým domem.
Po bývalých nájemnících v domě nezbyl jen nepořádek, ale také poselství na zdech. Na řadě z nich je patrné, že je vytvořily děti. Malby jsou smutným dokladem toho, jak děti z Cejlu vnímají prostředí, které je obklopuje.
Budoucnost domu Bratislavská 40 je nejistá. Přestože byl před deseti lety za finanční podpory ministerstva přebudován tak, že by mohl nabízet lepší alternativu ubytoven, město s ním zatím do budoucna nepočítá. Mezi lety 2008-2015 úředníci naplánovali na Cejlu 180 bytů zrekonstruovat a 61 nových vytvořit. Průměrná cena za každý byt připravený k nastěhování se vyšplhala téměř ke dvěma milionům. Bratislavská 40 součástí tohoto plánu není.
V tomto domě zanedlouho bude vyrůstat i čtvrté dítě, paní Šimkové. Třeba bude mít štěstí a stane se jedním z mála, kterým se podaří ze sociální situace své rodiny uniknout. Většina mladých lidí však na Cejlu zůstává a ocitá se ve stejném bludném kruhu jako jejich rodiče.
V domě na Bratislavské 33 jsme se na nikoho nedozvonili, přestože podle zvonků byl dům donedávna plný. Kde nájemníci skončili? Nejspíš na některé z 45 brněnských ubytoven, kde v současnosti bydlí 3-5 tisíc lidí.
Dům společně se svou manželkou vlastní politik za ODS Martin Prchal. Vlastnictví nemovitostí na Cejlu politiky není výjimkou. Nedávno kvůli němu složila svou funkci starostka Brna-Sever Sabina Tomíšková.
Několik desítek místních obyvatel pečuje o pořádek v centru Brna. Město je zaměstnává v rámci programu podpory lidí s omezenými příležitostmi najít si práci. Srdce ghetta – ulice Bratislavská, Francouzská a Cejl však zůstávají zaneřáděné.
Zajímavé je, že ačkoli na chodbách domů panuje nepořádek, o čistotu v bytě místní obyvatelé často až úzkostlivě dbají.
Cejl nabízí celou řadu hezkých zákoutí, které by v centru města hledal jen málokdo. Snad jednou z krásných domů s velkými zahradami přestane dýchat atmosféra beznaděje a Cejl ožije.
Mnoho hezkých dvorů pokrývají hromady odpadu. Ten ne vždy pochází od místních, na Cejl se občas přijedou zbavit nepotřebných věcí i lidé z jiných částí Brna. Čtvrť totiž má pověst místa, kde obvyklá pravidla neplatí.
Mnoho domů dnes zůstává prázdných. Nájemníci se zapletli do kolotoče dluhů a skončili na ubytovnách. Tam je totiž může majitel při nezaplacení nájmu v souladu s právním řádem okamžitě vystěhovat, takže pro něj nejsou sociálně slabí nájemníci takovým rizikem. Majitelé domů to mají složitější, vystěhovat neplatiče často trvá dlouhé měsíce a dluh roste.
Vybydlené domy jsou oblíbeným útočištěm narkomanů. Někteří místní obyvatelé právě v drogách hledají únik ze své tíživé situace, další drogově závislí lidé na Cejl přicházejí, aby tu s narkotiky obchodovali. Lahvička na snímku obsahuje přípravek na čištění jehel.
Projekt komunitního bydlení na Bratislavské 41 dopadl lépe, než tomu bylo u holobytů na Bratislavské 40. Město dalo možnost místním obyvatelům odpracovat si svůj dluh na nájemném při rekonstrukci domu a nájemníci tak nyní žijí v objektu, který si sami opravili. V domě dnes vládne poklidná atmosféra.
O pořádek se na Bratislavské 41 stará správce František Tulej. Ten si stěžuje na to, že se město nesnaží pronajmout patnáct volných bytů, které v domě jsou. Bratislavská 41 bývá často dávána za příklad toho, jak by se bydlení na Cejlu mělo řešit. I pan Tulej s tím souhlasí. Ocenil by však, kdyby se při rekonstrukci příště nepoužily levné nekvalitní materiály. Už teď prý kvůli nim v domě musí řešit celou řadu problémů, především s vlhkostí.
Prázdná zeď na Cejlu znamená nenaplněnou příležitost zabít nudu vandalismem.
Situace se pomalu lepší a na Cejlu se objevují první domy, které povstaly ve své původní kráse. Většina z nich pochází z 19. století. Čtvrť samotná vznikla před 700 lety a už tehdy se jí říkalo Cejl.
Pokračování fotoprocházky vám nabídneme příští týden. Za fotografie děkujeme Robertu Barcovi. Text vznikl v rámci projektu Achillova data, který pořádají Zaostřeno o.p.s. a České centrum pro investigativní žurnalistiku o.p.s..
Fotografie spadají pod licenci Creative Commons a mohou tedy být dále šířeny i pro komerční účely. V případě, že byste chtěli získat fotografie v plné kvalitě, obraťte se na nás emailem, rádi je poskytneme.
Cyklus fotografií Obrazy ze života na Cejlu, jejichž autorem je Robert Barca, podléhají licenci Creative Commons Uveďte autora 4.0 International .